Lékařský dekameron
Sto příběhů o lékařích, lékařkách, zdravotních sestrách a pacientech. Zatímco Boccacciem inspirovaný rámec deseti dnů je fiktivní, příběhy jsou skutečné, pouze jména jsou obvykle pozměněna. Příběhy se odehrávají v rozmezí od 40. let 20. století až do doby nedávno minulé, přibližně do roku 2005.
Podobně jako u Boccaccia, také Doležalovu vyprávění dominují vztahy mezi muži a ženami, v prvním plánu často láska a sex, v druhém pak hluboká moudrost, která strhujícím způsobem otevírá psychologické hlubiny lidské sexuality i pohled do duše lékaře. A v pozadí příběhů, tu zábavných či pikantních, jinde vážných či poněkud drsných, se vždy jako červená nit táhne obdiv a úcta k lékařskému povolání se všemi jeho radostmi i strastmi.
... čtenář dostává do ruky košaté a barvité svědectví o sexuální morálce, hříších, posedlostech i erotických fascinacích celé zdravotnické obce ... Antonín Doležal je moudrým průvodcem po nejrůznějších peripetiích sexuality, od dětství po stáří, průvodcem znalým a tolerantním, který zdařile balancuje na hraně morality a legrace či spíše srandy v tom původním „werichovském“ pojetí ... píše v předmluvě přední český sexuolog doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
Prof. MUDr. Antonín Doležal, DrSc.
Antonín Doležal (*1929) začal svou lékařskou dráhu po promoci na pražské lékařské fakultě v roce 1953 jako sekundář na Kladně. O rok později nastoupil na 2. gynekologicko-porodnickou kliniku Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze, kde působí nepřetržitě již 55 let, od roku 1975 jako docent a od roku 1983 jako profesor. Jako porodník a gynekolog měl ve své péči desetitisíce těhotenství a porodů. Vědecky se věnoval patofyziologii reprodukce, publikoval stovky prací, z nichž několik má statut objevu (1952 Motilita dělohy nenarkotizovaných zvířat, 1965 Vazodilatační fenomén spolu s Š. Figarem, 1970 Fenomén retardace minima děložního průtoku aj. spolu s V. Hlavatým), je také považován za spoluzakladatele oboru antropologie mateřství. V posledních letech se věnuje biomechanice těhotenství a porodu, výsledkem jeho celoživotního zájmu o historii porodnictví je mj. výstava Evropa – kolébka vědeckého porodnictví (spolu s V. Kuželkou a J. Zvěřinou), která měla v roce 2007 premiéru v Evropském parlamentu v Bruselu (od května 2009 Národní muzeum v Praze).
Kromě lékařské fakulty pedagogicky působil a působí také na dalších fakultách – přírodovědecké, FTVS (Katedra anatomie a biomechaniky), Fakultě J. E. Purkyně Ústí n/Labem, Filozofické fakultě (Katedra politologie – Biologie a politika), v roce 1989 přednášel v letních kursech na Universidad de Alcalá de Henares ve Španělsku.
Z mnoha odborných monografií uveďme např. Etiologie samovolného předčasného přerušení těhotenství (1961), Anthropology of maternity (1977, spolu s S. Tittelbachovou), Entwicklungsstufen der Mutterschaft (1978), Phylogenetic problems of human reproduction (1992 s S. Dvořákovou, D. Zemkovou), Technika porodnických operací (1998), Právní odpovědnost v porodnictví (2001 se Z. Zemanem). Antonín Doležal je také autorem historického románu Pierre de la Ravel, pařížský porodník či publikace Lékařský slang a úsloví, čtenářské obliby dosáhly úsměvné knížky (Ne)pikantní jazykověda (1996) a Zakázaná slova (2004).
Prof. Antonín Doležal je nositelem řady prestižních ocenění, Hrdličkovy medaile, Traplovy medaile, ceny Pro meritis ČLS J. E. Purkyně, Zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy, Stříbrného odznaku Přírodovědecké fakulty, medaile Ministerstva zdravotnictví Čínské lidové republiky aj.
A jak autor Lékařského dekameronu charakterizuje sám sebe? Český porodník, antropolog, darwinista.
