artikulace
1. v protetice veškeré pohyby dolní čelisti, při nichž zůstávají obě zubní řady v kontaktu, dynamický pojem na rozdíl od okluze. Směr a charakter těchto pohybů je dán tvarem a velikostí zubních hrbolků, sklonem postranních zubů, postavením řezáků, průběhem Speeovy křivky apod. Volná a. – pohyby čelistí se dějí plynule se stejnoměrným zatížením všech zubů příslušné skupiny; jestliže některý zub či skupina tyto pohyby ruší, jde o artikulační překážku. Artikulační překážky musí být neprodleně odstraňovány, neboť vedou k nadměrnému a nefyziologickému přetěžování parodontu dotyčných zubů a tím k jejich poškozování. K volné a. je zejm. nutno přihlížet při konstrukci zubních náhrad – viz artikulátor 2. tvoření hlásek při řeči. Její porucha může být důsledkem vad mluvidel (rozštěpy, defektní chrup aj.) nebo poruchy jejich inervace (dysartrie) [spojování hlásek: lat. articulatio spojení, articulus kloub, pův. úd]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství