asimilace
1. proces přeměny látek získaných ze zevního prostředí (z potravy) na látky tělu vlastní, tj. využití živin. Podmínkou a. je digesce (trávení) živin a jejich absorpce (vstřebání). A. je (anabolickou) součástí metabolismu. Srov. malasimilace 2. v ortopedii stav, kdy obratel z určitého úseku páteře má charakter odpovídající úseku sousednímu. Jednotlivé typy se označují cervikalizace, lumbalizace, okcipitalizace, sakralizace, thorakalizace [lat. assimilo připodobnit (svému): ad-; similis podobný]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství