autoimunita
porucha, při níž je činnost imunitního systému zaměřena proti vlastním orgánům a tkáním (srov. autoantigen), které jsou poškozovány. Autoimunitní mechanismy se podílejí na vzniku řady chorob: střevních zánětů, některých forem zánětu jater, některých nemocí žláz s vnitřní sekrecí (záněty štítné žlázy, nedostatečnost kůry nadledvin – Addisonova nemoc), revmatických a systémových nemocí (SLE, revmatoidní artritida) aj. V léčbě se k potlačení nesprávně zaměřené imunitní reakce uplatňují imunosupresiva a kortikoidy. Srov. autoantigen, autoprotilátka. Vlastní příčina tohoto stavu není známa. Předpokládá se porucha v řízení imunitního systému, vliv některých virů apod. [auto-; imunita]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství