bronchus
lat. průduška. Součást dýchacích cest. Trubicový orgán, který vede vzduch do plic a z plic. Dvě hlavní průdušky vznikají z průdušnice (bifurkace) a postupně se větví do bronchiálního stromu na cca 20 generací stále menších průdušek až průdušinek (bronchiolů). Stěna je tvořena sliznicí a hladkou svalovinou, ve větších b. je přítomna chrupavka. Sliznice obsahuje četné žlázky tvořící hlen, svalovina může měnit průměr b. (bronchospasmus, bronchodilatace). Srov. bronch- [řec. bronchos pův. průdušnice, z brecho zvlhčit; dávní lékaři se domnívali, že tekutiny se dostávají do průdušnice a ne do jícnu]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství