Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


CD

jednotné označení antigenů (molekul) na povrchu buněk (zejm. v hematologii, imunologii), které je charakteristické pro jejich jednotlivé druhy a skupiny. CD antigeny jsou důležité pro funkce jednotlivých buněk, např. jsou to receptory pro jejich růstové faktory, receptory pro složky komplementu, adhezivní molekuly, protilátky, mají charakter adhezivních molekul, uplatňují se ve vzájemné (ko)stimulaci apod. Proti mnoha z nich byly vyrobeny monoklonální protilátky, které umožňují jejich stanovení (srov. cytofluorimetrie, FACS) a studium jejich funkce. V dalším jsou uvedeny jenom některé z více jak 150 molekul, spíše jako příklad z těch, které se běžněji používají i v současné klinické medicíně. Rychlé zavádění teoretických poznatků do klinické praxe tento výběr zjednodušuje. Mnohé z nich mají další (původní) názvy. CD2 – jeden ze společných antigenů na T buňkách, objevuje se na povrchu buněk během jejich vyzrávání v thymu. Jde o adhezní molekulu z imunoglobulinové superrodiny (LFA-2) vázající se s LFA-3 (což má význam v imunitním systému a je na tom založen i klasický test s beraními erytrocytyE-rozetový test). CD3 – jeden ze společných antigenů na T buňkách; molekuly asociované s receptorem T buněk (TCR). Objevuje se na povrchu buněk během jejich vyzrávání v thymu. CD4 – viz CD4 lymfocyty. CD8 – viz CD8 lymfocyty. CD10 – CALLA. CD11 – povrchová molekula, která je adhezní molekulou ze skupiny integrinů (CD11a – LFA-1). CD11a je rozšířen na všech leukocytech. CD14 – receptor pro lipopolysacharid, přítomen např. na buňkách monocyto-makrofágových. CD16 – nízkoafinní receptor pro IgG, přítomen např. na NK-buňkách. CD18 – 2 řetězec integrinů. Je defektní u pacientů s LAD (formou 1). CD19 – povrchový antigen vyskytující se na B buňkách vč. maligních. Má význam pro aktivaci buněk. CD20 – povrchový antigen vyskytující se na B buňkách. Má význam pro aktivaci buněk. Anti CD20 protilátky se nověji používají u plasmocytárních malignit (Waldenströmovy nemoci). CD21 – povrchový antigen vyskytující se na B buňkách. Je receptorem pro C3d složku komplementu a pro EBV. CD23 – nízkoafinní receptor pro IgE, FcRII. CD29 – 1 řetězec integrinů (VLA); přítomen na většině leukocytů i destičkách. CD34 – marker kmenových hematopoetických buněk. CD40 – povrchová molekula na lymfocytech, se svým ligandem CD40L (CD154) se podílí na imunitních dějích vč. vzniku paměťových buněk, aktivaci B buněk aj. CD45 – antigen všech leukocytů. Protein regulující aktivaci lymfocytů. CD54 – adhezní molekula, ICAM-1. CD56 – podílí se adhezi NK buněk. CD58 – adhezní molekula, LFA-3. CD59 – membránový inhibitor reaktivní lýzy, membránový regulační protein komplementu. CD61 – 3 řetězec integrinů. CD71 – receptor pro transferin; bývá výraznější na proliferujících buňkách (potřeba železa). CD95 – Fas [angl. cluster of differentiation rozlišovací shluk]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.