cukry

podle platné názvoslovné normy sacharidy, organické sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku; nejběžnější jednoduché cukry, hexosy, mají sumární vzorec C6H12O6. Z hlediska chemické povahy jde o polyhydroxyaldehydy nebo polyhydroxyketony, popř. o látky, které je po hydrolýze poskytují. Rozlišují se cukry jednoduché (monosacharidy) a složené, vznikající kondenzací cukrů jednoduchých, přičemž počet monosacharidů určuje, zda jde o disacharidy, trisacharidy, až dekasacharidy; při větším počtu monosacharidů se mluví o polysacharidech. Monosacharidy se rozlišují podle počtu uhlíků (tetrosy, pentosy atd.) a podle aldehydické či ketonové skupiny (aldosy, ketosy). Cukry jsou opticky aktivní, vyskytují se ve dvou konformačních řadách d- a l-, v různých cyklických formách (furanosy, pyranosy) a mnoha konfiguracích, které jsou popsány konfiguračními předponami (d-gluko-, l-manno-, d-ribo- aj.). Vzhledem k formální možnosti psát sumární vzorec aldos ve formě Cn(H2O)n – tedy po zkrácení CH2O – se po mnoho generací pro cukry používal název uhlovodany (karbohydráty). Tento termín je v odborné literatuře nepřípustný. Viz sacharidy, glycidy

« Zpět

Oborové lexikony