Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


děloha

vnitřní pohlavní orgán ženy sloužící k uložení a dalšímu vývoji lidského zárodku. Tomuto účelu je přizpůsobena stavba d., která se dělí na dvě hlavní části – hrdlo děložní (cervix uteri) a děložní tělo. Mezi tělem a hrdlem je isthmus uteri. Horní část těla nad odstupem vejcovodů se vyklenuje jako fundus uteri. Místa vstupu vejcovodů se označují jako děložní rohy (cornu uteri). Přední plocha dělohy se sklání obv. ventrokaudálně k močovému měchýři (facies vesicalis), zadní plocha směřuje dorzokraniálně a má kontakt s kličkami střeva (facies intestinalis); obě plochy v sebe přecházejí v děložních hranách (margo uteri). Stěna d. se skládá ze tří vrstev – sliznice (endometria), tlusté hladké svaloviny (myometria) a zevní vrstvy, která je tvořena částečně pobřišnicí (perimetriem) a částečně okolním vazivem obsahujícím rovněž vazy závěsného aparátu d. (parametriem). V horní části do dělohy ústí dva vejcovody. Sliznice má odlišné vlastnosti v obou částech d. a prodělává cyklické změny během menstruačního cyklu. Celá d. se výrazně zvětšuje během těhotenství, srov. decidua, placenta. Onemocněním d. jsou záněty jednotlivých vrstev (zejm. endometritida), myomy, karcinom (carcinoma uteri). Základem vývoje d. je spojený úsek Müllerových vývodů (uterovaginální kanál). Lat. uterus, řec. hystera, metra

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.