dominantní
1. v psychologii: nadřazený, vládnoucí (ve vztahu k druhému). Opak: submisivní 2. v genetice: způsob dědičnosti, při němž účinek jediného genu (z existujícího páru) stačí, aby se projevil znak (choroba) jím nesený. K 50%ní pravděpodobnosti přenosu dominantně dědičné choroby na potomka stačí její výskyt u jednoho z rodičů. Viz autozomální, gonozomální. Opak: recesivní. Srov. kodominance 3. v neurologii: d. polokoule mozku – viz hemisféra [lat. dominus pán domu od domus dům]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství