duodenum

dvanáctník. Počáteční a nejkratší část tenkého střeva (intestinum tenue), do které ústí žaludek a vývody slinivky břišní a žlučníku (jater). Klasický je podkovovitý tvar (s pars superior, descendens, horizontalis, ascendens), přičemž v okénku podkovy je umístěn pankreas. Žlučový vývod (choledochus) a ductus pancreaticus vyúsťují na Vaterově papile (papilla duodeni major). Ve sliznici a submukóze jsou drobné Brunnerovy žlázy (glandulae duodenales). Pankreatická šťáva neutralizuje kyselý žaludeční obsah, její enzymy spolu se žlučí se uplatňují při trávení. V d. dochází i k resorpci, např. železa a rovněž některých léků. Tvoří se zde rovněž některé gastrointestinální hormony. Místo výskytu peptického vředu (srov. bulbus) [lat. duodenum: název vychází z přibližné délky 12 palců: lat. duodeni po dvanácti, dosl. dvanáctero z duodecim 12: duo 2; decem 10; odtud starší název dvanácterník]

« Zpět

Oborové lexikony