EBV

angl. zkr. virus Epsteina a Barrové, druh herpetického viru (podčeleď g, rod Lymphocryptovirus), který v organismu nejč. napadá buňky imunitního systému (je lymfocytotropní pro B buňky, jeho receptorem je molekula CD21). Všudypřítomný virus, s nímž se setká většina populace a vytvoří si proti němu protilátky. Jediným přirozeným hostitelem je člověk. Po primoinfekci perzistuje ve faryngu a B lymfocytech. Lymfocyty jsou infekcí transformovány a mohou být polyklonálně aktivovány s produkcí autoprotilátek. Infekce může mít ráz lytický (produktivní), má rovněž schopnost transformovat lidské buňky. Při lytické infekci tvoří molekulu funkčně obdobnou lidskému IL-10. Velká část infekcí v dětství probíhá bez příznaků. K onemocněním spojeným s EBV patří zejm. syndrom infekční mononukleózy (srov. CMV), Burkittův lymfom, nazofaryngeální karcinom, orální „chlupatá“ leukoplakie (při AIDS), fatální lymfoproliferativní syndrom, zvažována je souvislost s Hodgkinovým lymfomem. Infekce postihuje častěji i osoby se sníženou odolností a chronickou únavou (podle některých teorií EBV způsobuje či spíše doprovází tzv. syndrom chronické únavy). Srov. EBNA, VCA, Paulova-Bunnellova reakce (Epstein-Barr virus)

« Zpět

Oborové lexikony