Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


edém (oedema)

otok. Nadměrné hromadění tekutiny v buňkách, tkáních a orgánech. Může se projevit jejich zvětšením a poruchou funkce. E. vzniká nejč. jako důsledek zvýšeného úniku a hromadění tekutiny v intersticiálním prostoru. K tomu vede zejm. zvýšený tlak na žilním konci kapiláry při ztíženém odtoku krve (trombóza, srdeční selhání, portální hypertenze apod.), zvýšená permeabilita stěny kapiláry při zánětu či alergii, nízký onkotický tlak při sníženém obsahu krevních bílkovin (hypalbuminemii při jaterním selhání či nefrotickém syndromu či těžké malnutrici) a špatný odtok lymfy z tkání. Podle příčiny se proto hovoří o otoku venostatickém, zánětlivém, hypalbuminemickém a o lymfedému. E. může být lokální nebo celkový (generalizovaný). Tvorba e. je ovlivněna hydrostatickým tlakem (např. polohou těla) a schopností dané tkáně pojmout tekutinu. Prchavé e. mohou být vázány na menstruační cyklus, mohou se vyskytovat v těhotenství, závažnější otoky s dalšími příznaky jsou při EPH gestóze. Celkový otok může být provázen i hromaděním tekutiny v pohrudniční dutině (hydrothorax), břišní dutině (ascites). Projeví se i zvyšování tělesné hmotnosti. Patofyziologicky se na něm podílí i retence sodíku a vody vlivem systému renin-angiotensin. Jeho blokování, podávání diuretik a omezení příjmu soli patří i k zásadám jeho léčby. Intracelulární e. vzniká při změnách osmolarity (při hypotonickém extracelulárním prostředí) či regresivních změnách. Srov. anasarka, hydrops, kongesce, exsudát, transudát, městnání, angioedém, Quinckeho e. [řec. oidema zduření, oidao natékat]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.