elektrokardiogram (zkr. EKG)

grafický záznam elektrické aktivity srdečního svalu metodou elektrokardiografie. Současně (simultánně) se může zaznamenávat zápis z několika svodů (podle počtu kanálů přístroje, nejč. 6). Vlastním záznamem elektrického proudu v srdečním svalu jsou výchylky (vlny a kmity, popř. denivelace) ze základní (izoelektrické) linie. Základem e. je zápis průběhu jednoho srdečního cyklu, tj. vlna P odpovídající stahu (přesněji depolarizaci) síní – komplex QRS odpovídající stahu komor a konečně vlna T odpovídající návratu komor do původního stavu, tj. jejich repolarizaci. Někdy je patrna ještě vlna U, která odpovídá repolarizaci některých částí převodního systému. Na záznamu se hodnotí tvary vln a kmitů, jejich výšky a dále různé vzdálenosti. Výška vln a kmitů je úměrná velikosti srdečního proudu (zvětšuje se např. při hypertrofii některých částí srdce) a pro její přesné hodnocení se na začátku záznamu zapisuje kalibrační značka – cejch. Vzdálenosti (intervaly a úseky) informují o trvání různých dějů srdečního cyklu. K tomu je třeba znát rychlost posuvu záznamového papíru, většinou se užívá 25 mm/s. Při této rychlosti odpovídá 1 mm době 0,04 s. Ze záznamu lze také přesně zjistit srdeční frekvenci [elektro-; kardio-; -gram]

« Zpět

Oborové lexikony