ezofagus

jícen. Část trávicí trubice mezi hltanem a žaludkem, tvořená svalovinou (zpočátku příčně pruhovanou, posléze hladkou) a vystlaná sliznicí, jejíž žlázky zvlhčují procházející potravu. Pohyby svaloviny (peristaltika) se podílejí na přenosu sousta do žaludku. Probíhá v zadním mediastinu, v blízkosti aorty. Do břišní dutiny vstupuje skrz brániční hiatus (srov. hiátová hernie). Onemocnění a poruchy jícnu se projevují zejm. poruchami polykáním (srov. dysfagie) či bolestivým polykáním (odynofagií). Patří k nim zejm. záněty (ezofagitida), divertikly, achalázie, nádory, gastroezofageální reflux, jícnové varixy. E. může být rovněž komprimován zevně (struma, lymfatická uzlina aj.). Jícen se vyšetřuje především rentgenologicky a endoskopicky [řec. oisofagos: oiso nést; fago jíst]

« Zpět

Oborové lexikony