fibrilace síní

míhání síní. Relativně častá arytmie s chaotickou elektrickou aktivitou v síních projevující se na EKG místo P vln drobnými nestejnými vlnkami o frekvenci až 300/min označovanými „f“. Převod na komory je zcela nepravidelný, z čehož vyplývá naprostá nepravidelnost srdečního pulsu (tzv. absolutní arytmie, arrhythmia absoluta, též arrhythmia perpetua) a s ohledem na nestejné naplnění komor během různě dlouhé diastoly i rozdílný tepový objem (může mít za následek až pulsový deficit). Komorové komplexy na EKG jsou normálního tvaru. Chybění efektivní systoly síní zhoršuje diastolické plnění komor, což může zhoršovat celkovou hemodynamickou situaci. V síních se častěji tvoří tromby s rizikem embolizace. Příč. jsou zejm. ICHS, tyreotoxikóza, mitrální vady a přetížení srdečních síní; predisponující faktory jsou obdobné jako u jiných arytmií. V léčbě lze použít kardioverzi, některá antiarytmika, při f. s. s rychlou odpovědí komor a selháváním jsou indikována kardiotonika (digitalis), důležité je v těchto případech zpomalení převodu na komory a zpomalení srdeční frekvence. U rezistentních forem se někdy provádějí katetrizační ablace. Důležitá je antikoagulační terapie jako prevence embolizace. U starších osob je f. s. často chronická, někdy má naopak paroxysmální charakter

« Zpět

Oborové lexikony