fluorescence
světelné vyzařování, které vzniká druhotně v průběhu ozařování určité sloučeniny (světlem, UV zářením, laserem apod.). Je základem některých vyšetřovacích metod – např. (cyto)fluorimetrie. Podstatou jsou energetické přechody elektronů vyvolané ozářením. F. je typickou vlastností některých biologických látek, např. porfyrinů, k jejichž průkazu se využívá. Tyto látky mají charakteristické vlnové délky jak záření, kterým je nutné na ně působit (excitace), tak záření, které vydávají (emise). Srov. fosforescence [fluor; poprvé pozorována u fluoridu vápenatého]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství