Haemophilus influenzae
lat. bakterie z rodu Haemophilus, tvořící polysacharidové pouzdro, podle jehož antigenů existuje 6 sérovarů (a–f) a které je faktorem patogenity (zejm. typ b). Neopouzdřené bakterie jsou běžně na sliznici horních dýchacích cest. Patogenní kmeny vyvolávají hnisavé záněty v oblasti dýchacích cest (sinusitidu, exacerbaci bronchitidy, otitidu, epiglotitidu, laryngitidu, pneumonii), meningitidu, popř. sepsi a vzácněji další infekce. Onemocnění často vznikají jako komplikace (superinfekce) chřipky. Přenos se děje kapénkovou respirační cestou. Z antibiotik se podávají klasicky aminopeniciliny, na něž však může existovat rezistence (mohou se ev. podávat s inhibitory -laktamázy), dále cefalosporiny 2. a 3. generace, cotrimoxazol, chloramfenikol u meningitid. Vakcinace využívá antigenů pouzdra. Srov. ACT-HIB, Pedvax
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství