hem
složitá rovinná cyklická sloučenina červené barvy ze skupiny porfyrinů, v jejímž středu je pevně koordinačně-kovalentními vazbami vázán ion železa. Má 2 základní biologické funkce: (a) váže reverzibilně molekulární kyslík, ev. jej přenáší (hemoglobin, myoglobin) (b) změnou mocenství železa katalyzuje oxidoredukční děje (cytochromy). V hemoglobinu a myoglobinu existuje železo ve formě Fe2+ a může na sebe reverzibilně vázat molekulu kyslíku O2. V cytochromech se vyskytuje převážně v trojmocné podobě (Fe3+) a je schopno přenášet elektrony tím, že se (dočasně) redukuje na formu Fe2+. Je součástí aktivního místa některých enzymů třídy oxidoreduktáz (mnohé peroxidázy, katalázy, kotvený komplex IV dýchacího řetězce atd.). Pojmem hematin, hemin nebo ferrihem bývá označován hem obsahující železitý kation (Fe3+); hemoglobin, obsahující hemin, se nazývá methemoglobin. Syntézy h. je schopna každá buňka, největší množství se tvoří v kostní dřeni a v játrech. Biosyntéza vychází ze sukcinyl-CoA a glycinu, meziprodukty jsou -aminolevulová kyselina, porfobilinogen, uro-, kopro- a protoporfyrinogen, který je následně oxidován na protoporfyrin. Hem pak vzniká včleněním železa do protoporfyrinu za účasti enzymu ferrochelatázy. Hlavními degradačními produkty hemu jsou bilirubin a další žlučová barviva. Červená barva h. je určena systémem konjugovaných vazeb porfyrinu, ne obsahem železa [řec. haima krev]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství