Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


hepatitida (hepatitis)

zánět jater. Může být způsoben řadou mikroorganismů, někdy je součástí celkových onemocnění (sarkoidóza, některé krevní nemoci, jiné infekce aj.). Zánětem reagují játra i na toxické poškození (alkohol, některé léky). Nejč. se však h. myslí virová h. způsobená viry, které napadají převážně játra (hepatotropní viry) a vedou k jejich poškození. H. typu A (tzv. „infekční žloutenka“) je vyvolána virem A (HAV), který vstupuje do těla trávicím ústrojím (přenáší se znečištěnými potravinami, špinavýma rukama). Inkubační doba je 2 až 7 týdnů a nemoc může probíhat někdy v malých epidemiích. Nepřechází do chronického zánětu. H. typu B je vyvolána virem B (srov. HBV, HBsAg). Přenáší se zejm. krví (transfuze, i.v. drogy, poranění zdravotníků), pohlavním stykem, možný je rovněž přenos z matky na plod. Inkubace je 6 týdnů až půl roku. Proti těmto dvěma virům lze očkovat. Přechod do chronicity se udává kolem 10 %. H. typu C má, pokud jde o přenos viru (HCV), průběh a prognózu, některé podobnosti s h. B. Velmi často probíhá zpočátku skrytě (anikterický průběh) a ještě častěji než h. B (více než v polovině případů) přechází do chronického stadia s nebezpečím pozdějšího vzniku cirhózy a hepatocelulárního karcinomu. Krev oproti oběma h. přenášeným krví (tzv. „sérové hepatitidy“) lze testovat. U h. B se stanovují jednotlivé antigeny a protilátky proti nim, přičemž jejich přítomnost či nepřítomnost může souviset s aktivitou a infekčností pacienta. Lze rovněž stanovovat virovou RNA (u HCV). V léčbě h. typu C se užívá kombinace interferonu a ribavirinu. H. typu D je vždy spojena s h. B (viz delta virus). H. typu E se šíří podobně jako A, vyskytuje se spíše v rozvojových zemích. Existují i h. F, G. Klinicky se hepatitidy dělí na akutní a chronické. Chronické vznikají v určitých případech z h. B nebo zejm. C a mají různou závažnost, kterou lze stanovit mj. biopsií jater (srov. CAH, CPH), jaterními testy a zánětlivými markery. Někdy mohou přejít do cirhózy. V patogenezi h. se u typů B a C uplatňují i autoimunitní mechanismy. Klasickými projevy h. jsou ikterus, pobolívání v pravém podžebří, trávicí obtíže, chřipkové příznaky, kloubní či kožní příznaky a jiná imunokomplexová postižení (např. polyarteriitis nodosa u h. B). Z hlediska epidemiologického i dalšího možného vývoje nemoci jsou závažné méně nápadné (zejm. anikterické) formy. V léčbě je důležitý klid, jaterní dieta, vitaminy, hepatoprotektiva apod. Používá se interferon. Aktivní a pasivní imunizace – viz Aunavit, Havrix, Norga, Hepatect, Engerix-B. Gen-H-B-Vax, Bimmugen, Twinrix [hepat-; -itida]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.