hormon

látka, která vzniká v jedné části těla a prostřednictvím krve se dostává do jiné části, kde působí. H. se tvoří ve žlázách s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy) někdy ve formě tzv. prohormonu a působí v určitých orgánech, které jsou na ně citlivé (mají receptory). Některé h. působí ve většině orgánů (např. h. štítné žlázy), jiné mají jen omezené působení (zejm. některé regulační h. ovlivňující ostatní endokrinní žlázy). Z chemického hlediska jde o různorodou skupinu látek. Nejč. jsou h. bílkovinné povahy (peptidy či glykopeptidy), steroidní struktury nebo jsou to jednodušší látky odvozené od některé aminokyseliny. Ke klasickým h. patří thyroxin a trijodthyronin (štítná žláza), parathormon (příštítná tělíska), glukokortikoidy a mineralokortikoidy (kůra nadledvin), adrenalin (dřeň nadledvin), inzulin a glukagon (slinivka břišní), pohlavní h. – estrogeny, gestageny, androgeny (vaječník, varle, kůra nadledvin), růstový h., prolaktin a další h. z předního laloku hypofýzy řídící ostatní endokrinní žlázy (ACTH, FSH, LH, TSH), oxytocin a antidiuretický hormon ze zadního laloku hypofýzy (resp. hypothalamu), vyšší řídící h. (liberiny, statiny) z  hypothalamu. Mimoto existuje množství dalších látek hormonálního charakteru, které jsou produkovány i v dalších orgánech (mozek, trávicí ústrojí, imunitní systém) a které mají složité funkce v řízení jejich činnosti (srov. parakrinní). Mnohé z h. existují i v lékové formě [řec. hormao probouzet; poprvé použil v r. 1905 Starling pro h. sekretin]

« Zpět

Oborové lexikony