hypoventilace
mělké, nedostatečné dýchání (snížená ventilace). Alveolární h. – nedostatečná výměna vzduchu v plicních alveolech. Nastává při útlumu dechového centra (otrava morfinem, barbituráty, nitrolební hypertenze, úrazy aj.), poruše přenosu impulsů ke svalům (nervové poruchy, poruchy nervosvalové ploténky), onemocnění svalů či hrudníku. Důležitou příčinou jsou četná plicní onemocnění, zejm. obstrukční. Způsobuje hromadění oxidu uhličitého v krvi (hyperkapnii) s respirační acidózou a nedostatek kyslíku (hypoxemii vedoucí k metabolické laktátové acidóze). Opak: hyperventilace [hypo-; ventilace]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství