ketolátky

1. obecně látky obsahující ketoskupinu (–CO–) 2. v biochemii acetoctová kyselina, β-hydroxymáselná (3-hydroxymáselná) kyselina a aceton, látky charakteristické pro metabolický stav s nedostatkem glukosy, kdy první dvě slouží jako významný zdroj energie pro řadu tkání. Vznikají při odbourávání mastných kyselin z acetacetyl-CoA, který kondenzuje s acetyl-CoA za vzniku 3-hydroxymethylglutaryl-CoA, z něj pak vzniká acetoctová kyselina. Její spontánní dekarboxylací vzniká aceton (který je z organismu vydýchán), větší část je za účasti β-hydroxybutyrátdehydrogenázy v rovnováze s β-hydroxymáselnou kyselinou (což je důvod jejího řazení ke k., přestože nemá ketoskupinu). Vznikají v nadměrném množství při vystupňovaném odbourávání tuků, typicky při hladovění (ketóza), a zejm. při dekompenzovaném diabetu, kdy organismus již není schopen kompenzovat rostoucí koncentraci obou kyselin (ketoacidóza). K. lze prokazovat orientačně i v moči [keton]

« Zpět

Oborové lexikony