Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


Lancisi Giovanni Maria (vysl. lančízi, 1654–1720)

italský lékař, průkopník patologické anatomie, osobní lékař několika papežů. Již v 18 letech absolvoval lékařskou fakultu římské papežské univerzity La Sapienza, záhy získal věhlas jako anatom (profesorem na Sapienza od r. 1684) i jako lékař v nemocnici Santo Spirito. V r. 1688, rok před svou smrtí, jej papež Inocenc XI. povolal jako osobního lékaře (Lancisi při pitvě určil jako příčinu smrti pyelonefritidu) a tato funkce mu zůstala i za pontifikátu dalších dvou papežů. Vynikl jako znalec epidemických chorob (chřipka, malárie), rozpoznal moskyta jako původce malárie a navrhl odvodňování močálů. Podrobně se zabýval anatomií a chorobami srdce, r. 1706 vydal spis De motu cordis mortibus. Kniha De subitaneis mortibus (O náhlých nemocech, 1707) obsahující korelaci pitevnich nálezů s premortálním klinickým obrazem je jedním z prvních děl rodící se patologické anatomie. Jejího průkopníka G. B. Morgagniho doporučil Lancisi v r. 1715 k přijetí za profesora anatomie v Padově. V r. 1714 vydal Tabulae anatomicae B. Eustachia (svého předchůdce na katedře anatomie), které našel ukryté v papežské knihovně. Viz L. nerv, L. papilární sval, L. příznak

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.