Lancisi Giovanni Maria (vysl. lančízi, 1654–1720)
italský lékař, průkopník patologické anatomie, osobní lékař několika papežů. Již v 18 letech absolvoval lékařskou fakultu římské papežské univerzity La Sapienza, záhy získal věhlas jako anatom (profesorem na Sapienza od r. 1684) i jako lékař v nemocnici Santo Spirito. V r. 1688, rok před svou smrtí, jej papež Inocenc XI. povolal jako osobního lékaře (Lancisi při pitvě určil jako příčinu smrti pyelonefritidu) a tato funkce mu zůstala i za pontifikátu dalších dvou papežů. Vynikl jako znalec epidemických chorob (chřipka, malárie), rozpoznal moskyta jako původce malárie a navrhl odvodňování močálů. Podrobně se zabýval anatomií a chorobami srdce, r. 1706 vydal spis De motu cordis mortibus. Kniha De subitaneis mortibus (O náhlých nemocech, 1707) obsahující korelaci pitevnich nálezů s premortálním klinickým obrazem je jedním z prvních děl rodící se patologické anatomie. Jejího průkopníka G. B. Morgagniho doporučil Lancisi v r. 1715 k přijetí za profesora anatomie v Padově. V r. 1714 vydal Tabulae anatomicae B. Eustachia (svého předchůdce na katedře anatomie), které našel ukryté v papežské knihovně. Viz L. nerv, L. papilární sval, L. příznak
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství