neurotransmiter
nervový přenašeč, chemická látka uvolňovaná z nervového zakončení na synapsi. Slouží k přenosu impulsu přes synaptickou štěrbinu a k šíření podráždění (v nervovém systému) nebo vyvolání určité reakce (stah svalu, sekrece ze žlázy). N. se dělí na excitační a inhibiční. K nejznámějším n. patří noradrenalin, acetylcholin, dopamin, serotonin, GABA, glutamát, glycin, četné neuropeptidy aj. Některé n. se vyskytují i mimo nervový systém (např. cholecystokinin v trávicím ústrojí) a mohou mít i vztahy k jiným systémům, např. imunitnímu. Poruchy n. způsobují některé neurologické a psychiatrické choroby (např. nedostatek dopaminu u Parkinsonovy nemoci; nedostatek noradrenalinu a serotoninu u deprese; dopaminová a serotoninová teorie vzniku schizofrenie). Též (neuro)mediátor [neuro-; transmiter]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství