pleocytóza
1. v histologii označení nálezů vyznačujících se značnou bohatostí (množstvím) buněk 2. v likvorologii zvýšený počet počet celulárních elementů mozkomíšním moku. Podle typu buněk se pak p. označuje např. jako granulocytární (při hnisavých bakteriálních infekcích), lymfocytární (např. u virových infekcí, ev. v menším množství při roztroušené skleróze), monocytární p. (např. u nádorů, výhřezů ploténky či ischemických změn). Srov. oligocytóza [pleo-; -cytóza]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
