poločas, biologický

doba, za kterou se množství určité látky v organismu sníží na polovinu, a to jednak vyloučením z organismu – zejm. ledvinami (močí) a játry (stolicí), ev. i plícemi (dechem) a kůží – jednak přeměnou (metabolismem) látky, tj. podle typu látky oxidací, redukcí, konjugací v játrech, proteolýzou apod. Biologický poločas patří k základním pojmům farmakokinetiky, mj. spoluurčuje dávkování léku. Je-li např. biologický poločas léku 1 hodina, klesne jeho původní množství za 2 hodiny na čtvrtinu, za 3 hodiny na osminu atd. Čím kratší je poločas léku, tím častěji se lék musí aplikovat; praktické dávkování je pak kompromisem, který bere v úvahu riziko non-compliance ze strany pacienta (diskomfort v důsledku nutnosti příliš častého užívání, možnost zapomenutí) a riziky danými počáteční vysokou hladinou léku (prodloužit účinek léku o dobu 1 poločasu znamená zvýšit dávku na dvojnásobek, o 2 poločasy na čtyřnásobek atd.). U látek s příliš krátkým poločasem se obv. hledá možnost vytvoření depotní formy

« Zpět

Oborové lexikony