portální hypertenze

patologicky zvýšený tlak krve (hypertenze) v portální žíle a jejím povodí. Podle místa rezistence se dělí na prehepatální (např. pyletrombóza), (intra)hepatální a posthepatální (např. Buddův-Chiariho syndrom), popř. na presinusoidální a postsinusoidální. Nejč. příčinou v našich oblastech je jaterní cirhóza, při níž se na vzniku podílí jak zvýšená rezistence v portálním řečišti, tak zejm. v pozdějších fázích zvýšený průtok související s hyperkinetickou cirkulací a vazodilatací, která je při cirhóze přítomna. Rezistence má složku strukturální (fibróza a zejm. přestavba jaterního parenchymu) a funkční, danou převažující vazokonstrikcí (např. zvýšená produkce endotelinu a nižší produkce oxidu dusnatého). Zvýšený tlak v portální žíle se přenáší do orgánů, z nichž krev do jater přitéká (žaludek, střevo, slezina) a které jsou tak překrveny. Slezina je zvětšena (splenomegalie), v břiše se může hromadit tekutina (ascites), bývají trávicí poruchy, plynatost, horší vstřebávání, častější žaludeční vředy (srov. PHG) apod. Krev musí játra obejít kolaterálami (portosystémovými spojkami), z nichž např. mohutně rozšířené žíly v dolní části jícnu mohou být nebezpečným zdrojem krvácení (jícnové varixy); častější jsou i hemoroidy nebo rozšířené žíly v okolí pupku (caput Medusae). Kolaterály též přispívají k vzniku jaterní encefalopatie. Diagnosticky se kromě klinických projevů uplatňuje dopplerovská sonografie umožňující hodnotit např. směr toku krve v portální žíle i jeho rychlost; lze stanovit i koncentraci amoniaku v krvi (stoupá proto, že krev z tlustého střeva obchází játra, kde je amoniak normálně metabolizován). Srov. TIPS [portální žíla]

« Zpět

Oborové lexikony