pupečník

provazcovitý útvar spojující břišní stěnu zárodku s placentou, přes niž plod získává z mateřské krve živiny, kyslík a kudy odevzdává zplodiny své látkové výměny. Procházejí jím dvě tepny a jedna žíla. U zralého plodu je asi 50 cm dlouhý, má 8–10 mm v průměru, tvoří jej rosolovité vazivo (Whartonův rosol) kryté na povrchu jednovrstvým plochým epitelem amnia. P. probíhají v nepravidelných spirálách pupeční cévy, při jeho úponu do placenty se může vyskytovat cystě podobný zbytek žloutkového váčku. Srov. omfalo-, umbilikální. Lat. funiculus umbilicalis

« Zpět

Oborové lexikony