radioterapie
léčba ozařováním (aktinoterapie). Nejč. jako terapie zhoubných nádorů ionizujícím zářením (b, g), jehož zdrojem jsou buď radioaktivní izotopy užívané v ozařovacích přístrojích určených k ozařování z dálky (teleradioterapie), nebo místně používané zářiče vkládané do tělních dutin (radiofory při brachyradioterapii), např. u gynekologických nádorů (radium, izotop zlata). K ozařování se používají izotopy kobaltu, cesia, lineární urychlovače, betatron, přičemž moderní přístroje a postupy umožňují vznik záření o vysoké energii s dobrým pronikáním do nádorové tkáně (megavoltová terapie) a maximální šetření tkáně zdravé, k čemuž přispívají i radiační postupy s přesnými výpočty distribuce dávky apod. R. je větš. součástí komplexní léčby zhoubných onemocnění spolu s operací a chemoterapií cytostatiky či biologickou léčbou. Léčit lze při hospitalizaci i ambulantně, obv. v několika sezeních podle použité dávky. K nežádoucím účinkům či reakcím patří únava a dále různé reakce podle místa ozařování (např. průjmy, bolestivé močení, tenesmy, poruchy krevního obrazu, nevolnost, zvracení aj.). Mohou vznikat akutně během léčby a obv. odezní, pozdní reakce vznikají až po týdnech až měsících a bývají trvalé se změnami v tkáních (zejm. fibróza, poškození růstu tkání). Srov. radiosenzitivní, radiorezistentní [radio-; terapie]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství