Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


receptor

1. buňka, skupina buněk nebo orgán, jejichž funkcí je zaznamenat stav a změny v organismu nebo v zevním prostředí a informovat o nich vyšší centra (zejm. mozek) či na ně přímo reagovat. Srov. senzor, smysly. K receptorům se řadí části oka (sítnice), vnitřního ucha, r. pro bolest, rovnováhu, krevní tlak, množství kyslíku v krvi apod. R. se dělí podle několika kritérií. Podle lokalizace se rozlišuje exteroreceptor, telereceptor, interoreceptor a proprioreceptor. Podle typu podnětu, na který je r. schopen reagovat, lze rozlišit zejm. termoreceptor, baroreceptor, fotoreceptor, chemoreceptor, osmoreceptor, mechanoreceptor 2. molekula na povrchu nebo uvnitř buňky, která je schopna rozeznat jinou molekulu (ligand) v okolí, vázat ji a informovat ostatní část buňky o její přítomnosti (intracelulární část přenosu signálu). Důležitý princip, kterým buňky rozeznávají hormony a jiné látky i sebe navzájem. Uplatňuje se zejm. v endokrinním, nervovém, imunitním systému, ale týká se všech orgánů lidského těla. Prostřednictvím r. mohou do buněk vstupovat i některé viry (např. HIV využívající zejm. CD 4 molekuly). Nepřítomnost r. (např. při dědičném onemocnění) může vést k různým poruchám (orgány neodpovídají na hormon apod.). Srov. efektor [re-; -ceptor]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.