Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


regulace

řízení a usměrňování dějů uvnitř systému s cílem udržení stálých hodnot stavových veličin systému (homeostázy), resp. přizpůsobení těchto hodnot potřebám interakce s prostředím vně systému (adaptace). Podstatou r. je přenos a zpracování informace. Regulační mechanismy (subsystémy) jsou obv. charakterizovány schopností získávat informaci (receptor, čidlo), předávat ji, vyhodnocovat a přenést na efektor. Přijímáním informace z efektoru (zpětná vazba) vzniká regulační okruh. Tyto zpětnovazební okruhy jsou podstatou udržování homeostázy. Základem regulačních dějů v organismu je autoregulace na biochemické úrovni, která zahrnuje zejm. fyzikálně chemické regulační systémy (např. nárazníkové systémy regulující pH vnitřního prostředí) a enzymové rovnováhy. Humorální regulační mechanismy pak působí jednak na lokální úrovni (autokrinní a parakrinní mechanismy), jednak na úrovni celého organismu jako endokrinní systém. Ten spolu s nervovým systémem přestavuje integrální regulaci organismu jako celku, oba systémy pracují ve vzájemné součinnosti. Součástí regulačních systémů je regulace na genové úrovni, tj. ovlivnění exprese genu. Existují různé funkční závislosti mezi regulovanými fyziologickými veličinami (lineární i nelineární). Narušení r. je podstatou většiny onemocnění a patologických stavů. Srov. homeostáza, autoregulace [lat. regula pravidlo od rego, rectum řídit]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.