selhání

neschopnost orgánu či orgánového systému plnit – ani za klidových podmínek – základní funkce (srov. insuficience). Projevuje se příznaky vyplývajícími ze snížení či výpadku funkcí příslušného orgánu, zároveň však řadou symptomů ostatních orgánových systémů, jejichž funkce je narušena sekundárně. Příznaky se obv. liší podle toho, zda s. vzniklo akutně či zda se vyvíjelo delší dobu – tzv. chronické selhání, při němž bývají zapojeny kompenzační mechanismy. K s. vedou nejč. závažné choroby daného orgánu (těžké záněty, nekrózy, vaskulární příčiny, infekce aj.). Angl. failure. Srov. např. jaterní selhání, srdeční selhání

« Zpět

Oborové lexikony