skiaskopie
1. rentgenové vyšetření, prosvěcování, při němž se prosvícená část těla přímo pozoruje na obrazovce. Dř. šlo o běžné vyšetření např. u onemocnění plic, dnes se s. hrudníku používá jen ve vybraných případech (např. k sledování pohybu bránice). Častěji se užívá u různých kontrastních vyšetření, např. zažívacího ústrojí, kde je možné (a žádoucí) sledovat pohyb příslušných orgánů (polykání, vyprazdňování žaludku apod.). Srov. skiagrafie, stín 2. oftal. metoda umožňující objektivní zjištění refrakce oka [skia-; -skopie]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství