srdce

dutý svalový orgán uložený větší částí v levé polovině hrudníku mezi plícemi (mediastinum). Srdeční hrot (apex) směřuje dolů, dopředu a doleva, jako srdeční baze se označuje oblast se vstupem velkých cév. Spodní stěna spočívá na bránici. S. je ústřední orgán krevního oběhu. Pracuje jako pumpa: přečerpává okysličenou krev z plic do velkého tělního oběhu a neokysličenou krev z velkého oběhu do plic (malého oběhu). Anatomicky i funkčně lze na s. rozeznat levou a pravou část („levé s.“ a  „pravé s.“), oddělené septem, z nichž každá se skládá ze srdeční síně a srdeční komory. Do síně přitéká krev ze žil a z komory je vypuzována do tepen. Mezi síněmi a komorami a mezi komorami a příslušnými tepnami jsou chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve. Levé s. pracuje jako vysokotlaká pumpa. Do levé síně přitéká okysličená krev z plic a z levé komory je pak pod vysokým tlakem vypuzena do aorty, která prostřednictvím svých větví zásobuje okysličenou krví všechny orgány těla. Levá komora je mohutnější než pravá, která vypuzuje plicnicí krev přitékající z celého těla do plic pod poměrně nízkým tlakem. Hlavní složkou s. je jeho svalovina (myokard), která je směrem dovnitř pokryta endokardem. S. je uloženo v osrdečníkovém vaku (perikardu), který má dvě vrstvy – jednu přiléhající těsně na myokard jako epikard, a druhou vytvářející vlastní osrdečníkový vak. Výživa s. je zajištěna koronárními tepnami, jejichž dostatečná průchodnost je nezbytná pro jeho správnou činnost. S. má schopnost se rytmicky stahovat. Sílu stahu zabezpečuje srdeční svalovina, převodní systém srdeční má schopnost autonomní tvorby a rozvádění vzruchu s pravidelným srdečním rytmem se střídáním systol a diastol. Srov. kardi-

« Zpět

Oborové lexikony