toxické kovy

jako toxické kovy jsou obvykle označovány arsen, kadmium, olovo a rtuť, popř. některé málo rozšířené prvky (např. thallium); toxický účinek kovu (kteréhokoli prvku) je vždy výsledkem složitých interakcí, v nichž hraje roli dávka, mechanismus vstupu do organismu, doba expozice, metabolismus atd. Většinou se stanovují přípustné koncentrace v prostředí (v ovzduší, na pracovištích, v pitné vodě, potravinách apod.) pro antimon, arsen, beryllium, cín, chrom, kadmium, mangan, měď, molybden, nikl, olovo, rtuť, vanad a zinek (buď v původní podobě, nebo jako oxidy či jiné sloučeniny). Řádově vyšší dávky se připouštějí pro cín, hliník a zinek. Kovy se vstřebávají plícemi (částice, plyny a páry), trávicím ústrojím (částice, ionty, organokovové látky) a kůží (částice, elektrolyty, látky rozpustné v tucích)

« Zpět

Oborové lexikony