Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


tuberkulóza (zkr. TBC)

závažné infekční onemocnění, jehož vyvolavatelem je nejč. bakterie komplexu Mycobacterium tuberculosis (srov. BK). Mykobakterie mají schopnost intracelulárního přežívání, což navozuje reakci buněčné imunity s tvorbou cytokinů, reakcí opožděné hypersenzitivity, aktivaci makrofágů a vznikem granulomatózního zánětu. Histopatologicky jsou patrné tuberkulózní uzlíky, žlutavé útvary tvořené granulomatózní tkání s obrovskými epiteloidními a Langhansovými buňkami. Vývoj zánětu i vlastní nemoci přitom výrazně závisí na odolnosti organismu, genetických faktorech, typu imunitní odpovědi. Při nepříznivém vývoji dochází k nekróze, která může kaseifikovat a kolikvovat; v nepříznivém stavu tak může vzniknout chorobná dutina (kaverna) s dalším šířením infekce a zánětu. V příznivějším průběhu se ložisko opouzdří a může kalcifikovat. TBC může postihovat řadu orgánů (ledviny a močové orgány, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby). Klasickou formou je tuberkulóza plic. K nákaze dochází obv. přímým vdechnutím bakterií vylučovaných nemocným. Dochází k vzniku primárního komplexu (ložisko v plicích plus reakce příslušné uzliny). Další vývoj nemoci závisí na celkové odolnosti, která je u mnoha lidí zvýšena očkováním (BCG). Může dojít k zhojení, mykobakterie však mohou v organismu přežívat mnoho let a vyvolat onemocnění při poklesu odolnosti. Onemocnění plicní t. může probíhat relativně mírně, u oslabených jedinců však dochází k mohutnému rozsevu drobných ložisek v celém organismu (miliární TBC) včetně obávaného postižení mozkových plen (bazilární meningitida) nebo k těžkému tuberkulóznímu zápalu plic. Postupné šíření TBC v plicích s četnými rozpady může vést k hemoptýze, k postižení funkce plic a k šíření nákazy do jiných orgánů i na jiné osoby. Nejčastějšími příznaky jsou kašel, zvýšená teplota, pocení, nechutenství, hubnutí, celková malátnost. Při těžším průběhu horečky, výrazné hubnutí, závažné projevy plicního onemocnění vč. poruch plicních funkcí, vzniku pleuritidy, pneumothoraxu, respirační insuficience aj. K diagnóze plicní TBC se užívá zejm. rentgenového vyšetření, event. bronchoskopie, je nutné opakovaně vyšetřovat sputum na přítomnost bakterií (srov. BK-pozitivní). Příznaky postižení jiných orgánů jsou kromě celkových příznaků dány poruchami či poškozením těchto orgánů, v některých případech však nemusejí být příliš nápadné, což při pozdní diagnóze může způsobit závažné komplikace. Léčba TBC je v počáteční fázi nemocniční (má současně charakter izolace), později může probíhat ambulantně. Podávají se dlouhodobě kombinace antituberkulotik. Problémem může být existence rezistentních kmenů bakterií. Nutná jsou epidemiologická opatření, která mají zabránit šíření nemoci, a vyšetření osob, které mohly být nakaženy. TBC je častější např. u alkoholiků, lidí celkově sešlých, u osob se sníženou imunitou (HIV infekce) apod. V celosvětovém měřítku jde stále o významnou chorobu, jejíž zvýšený výskyt je možné očekávat i v souvislosti s větší migrací obyvatelstva. Srov. ftíza, mykobakteriózy, tuberkulin [lat. tuberculus hrbolek, zde uzlík, který vytváří napadená tkáň kolem bacilů tuberkulózy]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.