vena (véna)
žíla, céva vedoucí krev k srdci. Ve velkém oběhu obsahuje neokysličenou krev, okysličená krev je v plicních žilách vedoucích do levé srdeční síně. Tlak v žilách je ve srovnání s tepnami velmi nízký, jejich stěna je podstatně tenčí a poddajnější. Mnoho žil je vybaveno chlopněmi (které přispívají k usměrnění toku krve při malém tlakovém gradientu), tok krve žilami je rovněž ovlivněn gravitačními poměry (poloha těla či jeho části), dýcháním, činností svalů a těsným kontaktem s okolní tepnou (tlakové změny přenesené na žíly). V žilním systému těla jsou obsaženy cca 2/3 celkového objemu krve (proto se někdy hovoří o kapacitním řečišti). Typickými chorobami žil jsou varixy, tromboflebitida, flebotrombóza (viz též embolie). Srov. veno-, fleb-, arterie (tepny). Zkr. v. [lat. vena céva, žíla]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství