vertebra
lat. obratel. Základní kostěná součást páteře (columna vertebralis). Největší částí, směřující ventrálně, je tělo (corpus), dozadu směřuje oblouk (arcus), uprostřed mezi nimi je otvor (foramen vertebrale), kterým prochází mícha. Z oblouku dozadu vystupuje trnový výběžek (processus spinosus) a do stran dva příčné výběžky (processus transversi). Obratle jsou navzájem spojeny klouby (kloubními výběžky vystupujícími z oblouku) a meziobratlovou ploténkou (diskem) mezi těly obratlů. Mezi sousedními obratli jsou otvory (foramina intervertebralia), jimiž vystupují míšní kořeny. Páteř je tvořena 7 obratli krčními (cervikálními – C), 12 hrudními (thorakálními – Th), 5 bederními (lumbálními – L), 5 křížovými (sakrálními – S, spojenými v kost křížovou) a 4–5 kostrčními (coccyx – Cocc.) [lat. verto obracet]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství