artikulace

artikulace – 1. vprotetice veškeré pohyby dolní čelisti, při nichž zůstávají obě zubní řady vkontaktu, dynamický pojem na rozdíl od okluze. Směr a charakter těchto pohybů je dán tvarem a velikostí zubních hrbolků, sklonem postranních zubů, postavením řezáků, průběhem Speeovy křivky apod. Volná a. – pohyby čelistí se dějí plynule se stejnoměrným zatížením všech zubů příslušné skupiny; jestliže některý zub či skupina tyto pohyby ruší, jde o artikulační překážku. Artikulační překážky musí být neprodleně odstraňovány, neboť vedou knadměrnému a nefyziologickému přetěžování parodontu dotyčných zubů a tím kjejich poškozování. Kvolné a. je zejm. nutno přihlížet při konstrukci zubních náhrad – viz artikulátor 2. tvoření hlásek při řeči. Její porucha může být důsledkem vad mluvidel rozštěpy, defektní chrup aj. nebo poruchy jejich inervace dysartrie spojování hlásek lat. articulatio spojení, articulus kloub, pův. úd

« Zpět

Oborové lexikony