Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


CD

CD – jednotné označení antigenů molekul na povrchu buněk zejm. v hematologii, imunologii, které je charakteristické pro jejich jednotlivé druhy askupiny. CD antigeny jsou důležité pro funkce jednotlivých buněk, např. jsou to receptory pro jejich růstové faktory, receptory pro složky komplementu, adhezivní molekuly, protilátky, mají charakter adhezivních molekul, uplatňují se ve vzájemné kostimulaci apod. Proti mnoha znich byly vyrobeny monoklonální protilátky, které umožňují jejich stanovení srov. cytofluorimetrie, FACS astudium jejich funkce. V dalším jsou uvedeny jenom některé z více jak 150 molekul, spíše jako příklad z těch, které se běžněji používají i v současné klinické medicíně. Rychlé zavádění teoretických poznatků do klinické praxe tento výběr zjednodušuje. Mnohé z nich mají další původní názvy. CD2 – jeden ze společných antigenů na T buňkách, objevuje se na povrchu buněk během jejich vyzrávání v thymu. Jde o adhezní molekulu z imunoglobulinové superrodiny LFA-2 vázající se s LFA-3 což má význam v imunitním systému a je na tom založen i klasický test s beraními erytrocyty – E-rozetový test. CD3 – jeden ze společných antigenů na T buňkách; molekuly asociované s receptorem T buněk TCR. Objevuje se na povrchu buněk během jejich vyzrávání v thymu. CD4 – viz CD4 lymfocyty. CD8 – viz CD8 lymfocyty. CD11 – povrchová molekula, která je adhezní molekulou ze skupiny integrinů CD11a – LFA-1. CD11a je široce rozšířen na všech leukocytech. CD14 – receptor pro lipopolysacharid, přítomen např. na buňkách monocyto-makrofágových. CD16 – nízkoafinitní receptor pro IgG, přítomen např. na NK-buňkách. CD18 – beta2 řetězec integrinů. Je defektní u pacientů s LAD formou 1. CD19 – povrchový antigen vyskytující se na B buňkách vč. maligních. Má význam pro aktivaci buněk. CD20 – povrchový antigen vyskytující se na B buňkách. Má význam pro aktivaci buněk. Anti CD20 protilátky se nověji používají u plasmocytárních malignit Waldenströmovy nemoci. CD21 – povrchový antigen vyskytující se na B buňkách. Je receptorem pro C3d složku komplementu a pro EBV. CD23 – nízkoafinitní receptor pro IgE, FcERII. CD29 – beta1 řetězec integrinů VLA; přítomen na většině leukocytů i destičkách. CD34 – marker kmenových hematopoetických buněk. CD40 – povrchová molekula na lymfocytech, se svým ligandem CD40L CD154 se podílí na imunitních dějích vč. vzniku paměťových buněk, aktivaci B buněk aj. CD45 antigen všech leukocytů. Protein regulující aktivaci lymfocytů. CD54 – adhezní molekula, ICAM-1. CD56 – podílí se adhezi NK buněk. CD58 – adhezní molekula, LFA-3. CD59 – membránový inhibitor reaktivní lýzy, membránový regulační protein komplementu. CD61 – beta3 řetězec integrinů. CD71 – receptor pro transferin; bývá výraznější na proliferujících buňkách potřeba železa. CD95 – Fas angl. cluster of differentiation rozlišovací shluk

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.