chlor
chlor – chlorum, Cl; Z 17, Ar 35,453. Jedovatý žlutozel. plyn ze skup. halogenů VII.A period. soust. Velmi reakt., má dezinfekční chlorování pitné vody, chloramin aj. a bělicí účinky, v plynné formě poškozuje organismus. Anion ch. viz chloridový anion je hlavním aniontem extracelulární tekuiny. Bývá i součástí někt. bojových plynů. Objev. r.1774 Švédem K. W. Scheelem řec. chloros zelený, od chloe zeleň
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
