cochlea
cochlea vysl. kochlea – lat. hlemýžď. Součást vnitřního ucha, připomínající svým spirálovitým tvarem ulitu hlemýždě. Jeho funkcí je zachycení zvuku ajeho přenos prostřednictvím osmého statoakustického hlavového nervu do příslušných mozkových center, která jsou schopna zvuk vnímat adále hodnotit centrum sluchu. V kostěném hlemýždi je blanitý hlemýžď ductus cochlearis. Srov. Cortiho orgán, kochleární řec. kochlos hlemýžď
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
