depolarizace

depolarizace – ztráta napětí obv. prudká na buněčné membráně. Je způsobena přesuny iontů a u dráždivých buněk nervových, svalových souvisí se vznikem a šířením impulsů a jejich vlastní funkcí. D. svalu je spouštěcím faktorem svalového stahu kontrakce. D. jednotlivých částí srdečního svalu se zaznamenává na elektrokardiogramu srov. vlna P, komorový komplex. V klidovém stavu je membrána ve stavu polarizace, vnitřek buněk je proti povrchu záporně nabitý. Dostatečná polarizace např. u srdečních buněk kolem –80 mV má pro d. zásadní důležitost, buňky s nízkou polarizací nejsou schopné d. K udržení tohoto stavu je třeba energie a přiměřeného složení iontů k poruchám dochází např. u ischemie srdečního svalu nebo u změněné koncentrace kalia, který je hlavním iontem udržujícím napětí na membráně. D. je umožněna náhlou změnou vlastností membrány, zejm. její zvýšenou propustností pro ionty natria jejichž koncentrace uvnitř buňky je nízká. Kladné natrium pak proudí do nitra buňky, které tak přechodně ztratí svůj záporný náboj. D. je první fází akčního potenciálu, v jeho závěru pak dojde k repolarizaci, tj. k obnovení původního napětí de-; polarizace

« Zpět

Oborové lexikony