Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


diabetes mellitus

diabetes mellitus zkr. DM – lat. cukrovka, úplavice cukrová. Onemocnění způsobené nedostatkem inzulinu nebo jeho malou účinností. Postihuje až 5 obyvatelstva. DM se dělí na dva hlavní typy. 1. typ typ 1, tzv. závislý na inzulinu inzulin-dependentní – IDDM, vzniká častěji v mládí na autoimunitním podkladu, má značný sklon k těžkým akutním komplikacím vč. kómatu s ketoacidózou a nezbytné je podávání inzulinu, jehož je při tomto typu v těle naprostý nedostatek. Jeho začátek v dospělosti je méně častý. Vzniká v důsledku postupného zániku B-buněk způsobeného autoimunitními procesy navazujícími na dosud neznámé poškození B-buněk možná virové. Ostrůvky jsou infiltrovány lymfocyty insulitis, lze prokázat protilátky proti ostrůvkům např. GAD, ICA, ICSA, B-buňky jsou postupně ničeny existuje zde vazba na určité HLA antigeny, čímž klesá sekrece inzulinu. 2. typ typ 2, nezávislý na inzulinu non-inzulin-dependentní – NIDDM, vzniká spíše u starších, mnohdy obézních pacientů s výskytem cukrovky v rodině. Je spojen s inzulinovou rezistencí, mnohdy hyperinzulinemií. Kromě rozdělení na dva základní typy 1, 2 se odlišuje gestační d. m. a hraniční poruchy glukosové homeostázy PGT, IFG. Dále existuje skupina specifických typů d. podmíněného geneticky, onemocněním exokrinního pankreatu, endokrinopatiemi, chemikáliemi či léky aj.. Při diabetu dochází k špatnému využití glukosy v organismu. Glukóza se dostává do buněk v nedostatečné míře ty pak trpí nedostatkem energie, hromadí se v krvi hyperglykemie a dostává se do moči glykosurie. Močí se „ztrácí“ a strhává s sebou vodu a ionty, což vede k polyurie a změnám vnitřního prostředí. Ztráta vody se spolu s nadměrným množstvím glukosy v krvi hyperosmolalitou podílí na vzniku žízně. Nedostatek inzulinu způsobuje i poruchy metabolismu tuků a bílkovin. Zvýšené štěpení tuků u 1. typu vede k výrazné produkci ketolátek až vzniku ketoacidózy. Kromě uvedených příznaků je diagnóza DM někdy stanovena v souvislosti s jinou nemocí časté infekce, plísňová onemocnění aj.. K diagnóze obv. stačí vyšetření cukru v krvi glykemie, v nejistých případech se vyšetřuje oGTT. Závažným problémem jsou komplikace diabetu. Dělí se na akutní a chronické. Akutní komplikací je diabetické kóma, v něž může vyústit těžká hyperglykemie s ketoacidózou. Jinými druhy kómatu jsou hyperosmolární a laktacidotické kóma. K chronickým komplikacím patří poškození ledvin diabetická nefropatie, očí katarakta a zejm. poškození sítnice – diabetická retinopatie, urychlení aterosklerózy makroangiopatie, poškození drobných cév mikroangiopatie s nebezpečím gangrény okrajových částí dolních končetin diabetická noha, častější infekce, např. močové a kožní, nervové poruchy diabetická neuropatie. Podstatou mnoha z nich jsou změny drobných cév mikroangiopatie. Léčba DM zahrnuje dietu omezení cukrů s jejich přesným denním množstvím v potravě, pravidelný příjem potravy v určitých časových intervalech, perorálními antidiabetiky, inzulinem. Spolupráce nemocného je nutná, její nedodržení může mít vážné důsledky dekompenzace, předávkování inzulinu s hypoglykemií, rozvoj komplikací. Důležité je i udržování přiměřené tělesné hmotnosti. Správná kompenzace je i prevencí vzniku chronických komplikací. Význam má proto edukace pacientů. Pacient s d. m. je pravidelně sledován v diabetologické poradně, což umožňuje pružnou úpravu léčby. Sleduje se tělesná hmotnost, množství cukru v krvi a v moči, přítomnost event. proteinurie. K zhodnocení dlouhodobé kompenzace se provádí vyšetření glykosylovaného hemoglobinu. Srov. steroidní d., gestační d., MODY lat. mellitus sladký z mel med

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.