epitel

epitel – krycí tkáň, výstelka, pokrývá zevní povrch těla součást kůže avystýlá vnitřní povrch dutých orgánů součást sliznice zažívacího, močového, pohlavního, dýchacího ústrojí, svýjimkou cév amozkových komor srov. endotel, ependym. Je tvořen buňkami, které na sebe těsně přisedají. Někdy jsou vjedné vrstvě např. ve střevě, jindy tvoří vrstev více vkůži, dutině ústní, pochvě aj.. E. chrání orgány aplní ispeciální funkce – např. vstřebávání ve střevě. Ze. jsou odvozeny žlázy. Zhoubné nádory e., karcinomy, jsou nejčastějšími zhoubnými nádory ulidí řec. epithele kůžička na mateřském prsu epi-; thele prs

« Zpět

Oborové lexikony