hemodialýza

hemodialýza zkr. HD – léčebná metoda nahrazující základní funkci ledvin – očišťování krve od zplodin látkové přeměny metabolismu, atvořící podstatu tzv. „umělé ledviny“. Princip je založen na dialýze – prostupu látek polopropustnou membránou zjedné tekutiny zde krve do druhé dialyzačního roztoku po koncentračním spádu difuze. Vlastnosti membrány adialyzačního roztoku ovlivňují přestup různých látek, jak to vyžaduje konkrétní zdravotní stav pacienta. Současně se odstraní ztěla přebytečná voda, kterou nemocný nemůže vyloučit ledvinami filtrace. Ke komplikacím h. patří disekvilibrační syndrom, kardiovaskulární nestabilita hypotenze, arytmie, krvácivé či trombotické příhody, horečka aj. Z dlouhodobých komplikací jde zejm. o onemocnění kardiovaskulárního systému, infekce, hematologické, nervové, kostní komplikace a další. Je dnes základní metodou léčby těžké renální insuficience, ať už akutní kde může být použita na přechodnou dobu, nebo chronické, kde je nutná pravidelná h. po zbytek života, resp. do event. transplantace ledviny. Krev se odvádí ztěla do dialyzačního přístroje, kde probíhá její „čištění“, azbavená odpadních látek se vrací. Se zřetelem kpotřebě snadného přístupu kcévám se uchronicky dialyzovaných zakládá obv. na horní končetině tzv. shunt cévní spojka. Dialyzuje se většinou 2–3 týdně vždy několik hodin, ale záleží na konkrétní potřebě. H. se též používá uněkterých otrav intoxikací kodstranění jedu či předávkovaného léku zkrve. Srov. peritoneální dialýza, hemofiltrace, hemoperfuze, semipermeabilita, CAPD, CRRT hemo-; dialýza

« Zpět

Oborové lexikony