kašel

kašel – obranný reflex, který slouží udržování průchodnosti dýchacích cest. Vzniká podrážděním citlivých oblastí, obv. v dýchacích cestách hrtan, průdušnice, velké průdušky, pohrudnice, vzácněji zevní zvukovod, ale může být do určité míry ovlivňován i vůlí. K. spočívá v prudkém výdechu při přechodně uzavřené hlasové štěrbině. To umožní výrazné zvýšení tlaku v plicích, s jehož pomocí se vytlačí nežádoucí obsah cizí těleso, nadbytek hlenu. Toto zvýšení tlaku však může mít i nežádoucí účinky, zejm. je-li k. silný a déle trvající. Může poškozovat dýchací cesty a zhoršovat oběh krve. Intenzivní k. rovněž unavuje dýchací svaly, ruší spánek, zhoršuje hojení pooperačních ran. K. je důležitým příznakem chorob dýchacího ústrojí. Vzniká při zánětech horních cest dýchacích, zápalu plic a pohrudnice, tuberkulóze, plicních nádorech, překrvení plic při nedostatečnosti levé srdeční komory či mitrální stenóze aj. Může být suchý bez vykašlávání nebo vlhký tzv. produktivní s vykašláváním viz expektorace, sputum. Déle trvající kašel nebo k. přetrvávající i po zhojení banální infekce by měl být vyšetřen, stejně jako k. s vykašláváním i malého množství krve srov. hemoptýza. K jeho tlumení existují léky antitusika. Jeho nadměrné potlačování však není vždy žádoucí, protože může vést k zadržování infikovaných hlenů v dýchacích cestách. Lat. tussis

« Zpět

Oborové lexikony