kompenzace
kompenzace – proces, kterým organismus vyrovnává určitou poruchu nebo snížení funkce některého z orgánů. Běžný děj udržující stav organismu jako celku v přijatelných mezích. Je umožněn zvýšenou činností ostatních orgánů nebo zdravé části postiženého orgánu. Jednotlivé orgány i celý organismus mají značnou funkční rezervu „zásobu“ pro svoji činnost, za běžných podmínek „nepracují naplno“. Ztratí-li jedinec např. jednu ledvinu, převezme druhá značnou část původní činnosti ztracené ledviny. Podobně se tělo vypořádává se selháním funkce srdce dojde ke zbytnění – hypertrofii – srdce, zadržování tekutin v těle, zrychlení srdeční činnosti apod.. K. je důležitá také např. u poruch acidobazické rovnováhy. Selžou-li kompenzační mechanismy, či je-li prvotní porucha příliš velká, dochází k zhoršení projevů původního onemocnění – dekompenzaci dosl. vyvážení kom-; lat. penso vážit
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství