Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


membrána, buněčná

membrána, buněčná – struktura buňky tvořící rozhraní proti vnějšímu prostředí tvořená lipidy a proteiny; dříve se také nazývala plasmalema. Jejím základem je dvojvrstva fosfolipidů o tloušťce 8 nm, jejichž hydrofilní – fosfátové – konce molekul směřují ven z membrány tj. do nitra buňky a směrem do vnějšího prostředí a hydrofobní uhlovodíkové řetězce do jejího nitra; membrána obsahuje také další lipidy, např. cholesterol, který ovlivňuje její fluiditu. Membránové proteiny jsou buď integrální procházejí celou tloušťkou membránou, nebo periferní jsou připojeny jenom k povrchu; mají funkci enzymů, přenašečů, iontových kanálů, receptorů aj. Membrána analogické stavby je součástí řady buněčných organel, např. endoplasmatického retikula či Golgiho komplexu který je místem tvorby, resp. regenerace b. m.. Funkce membrány 1. transport látek; membrána má semipermeabilní charakter, přestup látek membránou závisí na jejich lipofilii, velikosti, náboji; přenos mnoha hydrofilních látek zajišťují proteinové přenašeče viz transport, ionty procházejí iontovými kanály do značné míry selektivními; v závislosti na koncentraci vně a uvnitř buňky je pohyb látky pasivní nebo vyžaduje přísun energie ve formě ATP; řada látek je transportována ve vakuolách tvořených b. m. 2. membránový potenciál 3. zajištění imunitních vlastností a buněčné specifity; membrána obsahuje řadu látek antigenní povahy, zejm. glykoproteiny a lipidy glykokalyx; srov. HLA antigeny, krevní skupiny 4. membrána obsahuje recpetory určené pro řízení činnosti buňky podle potřeb tkáně či celého organismu 5. mezibuněčný kontakt, který zajišťují např. desmozomy a další struktury

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.