meningitida

meningitida – zánět dř. zápal mozkových blan. Bývá vyvolána bakteriemi např. meningokoky, pneumokoky, Haemophilus influenzae, Mycobacterium tuberculosis, Borrelia burgdorferi při Lymeské borrelióze, viry např. jako součást klíšťového zánětu mozku a vzácněji i jinými mikroorganismy např. naeglerióza, kryptokokóza. Některé, zejm. mykotické m., jsou častější u osob s oslabenou imunitou např. AIDS. Bakteriální, ev. mykotické m. mají hnisavý charakter. Hnisavá m. může vzniknout i šířením infekce z jiných oblastí těla, např. při mastoiditidě tzv. otogenní m.. Některé formy jsou přenosné i mezi lidmi navzájem. M. se projevuje horečkou, bolestmi hlavy, světloplachostí, tuhnutím svalů, zejm. šíje aj. soubor těchto příznaků se označuje jako meningeální syndrom, resp. meningeální dráždění. Kombinace se zánětem mozku se nazývá meningoencefalitida. Těžší průběh může způsobit bezvědomí, selhání jiných orgánů nebo poškození CNS s trvalými následky např. hluchota, hydrocefalus. Součástí vyšetření je lumbální punkce s vyšetřením mozkomíšního moku, v němž bývá patologický nález zmnožení bílých krvinek, bílkovin, změny v koncentracích glukosy, event. nález vyvolávajícího agens. Léčba se řídí příčinou a příznaky, u bakteriálních zánětů jsou nutné velké dávky antibiotik. V některých případech je možné očkování. Srov. meningismus mening-; -itida

« Zpět

Oborové lexikony